Český jazyk - 2. třída WŠ

Při zahájení druhé třídy jsou děti poprvé mezi "mazáky". Mají zažitý základní rytmus výuky a epochové střídání předmětů a i když se přestěhovali do jiné třídy, už prostě "vědí jak to chodí".

A přesto. Je tu nový školní rok, nové pomůcky, nové výzvy. Budou se učit psát malá písmena, začnou konečně číst a během roku je čekají i základy mluvnice.

Na začátku roku děti dostaly dárek. Nový penál a do něj pastelky, trojboké STILO. Nelámou se, krásně se drží a děti je dostávají v mnoha různých odstínech. Pastelky rozšířily jejich barevnou výbavu z první třídy a otevřely jim nové možnosti při kreslení a psaní do sešitů.

Sešity, které si děti vedou jsou jak záznamem o probírané látce, tak jejich učebnicí. Vrací se k nim a čtou z nich. Sešity hýří barvami stejně, jako v první třídě. Nadále si je "rámečkují" a řádkují, tentokrát už ale v menších rozměrech. Dělají si do nich ilustrace a samotné zápisy do sešitů dělají právě pastelkami. Žádná obyč tužka, žádná propiska nebo pero (to přijde až ve třetí třídě). Pastelka zároveň nutí ruku ke zpřesnění tahů, neschová toho tolik, co voskovka. Zároveň není tak "krutá" jako pero, které neodpouští žádnou nepřesnost. Vše má svůj čas.

V druhé třídě je čeština ve znamení malých tiskacích písmen. Děti se je nejdřív učí psát. Tohle učení probíhá opět všemi smysly, postupně, jedno písmeno po druhém. Propojují si je s velkými písmeny a hned je používají do slabik a slov. Protože je dětem 8, jde jim to.

Při psaní se víc hledí na úpravu. Text by měl být usazený na řádku, neměl by létat. Děti si u jednotlivých písmen uvědomují jejich charakter - některá se "drží na zemi". Jiná "lezou pod zem", anebo "jdou do oblak". 

Ve chvíli, kdy mají zvládnutou celou abecedu, začínají číst. Slabikář byste tu ale nenašli. Děti používají pro své první školní čtení Čítanku. Čítanku vyrobenou (napsanou a ilustrovanou) rodiči. Uf. Je to kapitola sama pro sebe a psala jsem o ní TADY. 

U nás měly všechny děti v čítance stejné texty a frázování a díky tomu mohly společně číst během hodin. Střídaly se po řádku, sledovaly číslování stránek apod.

V mluvnici se druháčci učí rozdělovat písmena na souhlásky a samohlásky, což pro ně není problém. Díky tomu, že při zápisech běžně používají dvě různé barvy - jednu na souhlásky, druhou na samohlásky, se jen tak mimochodem naučily, že je v písmenech rozdíl a že se dělí do skupin.

Asi nikdy nezapomenu na to, jak dcera při psaní v téhle fázi používala 3 pastelky. 1. souhlásky, 2. samohlásky a 3, hvězdičky mezi slovy. Při psaní je bleskurychle vyměňovala a psala v podstatě plynule. Nechápala jsem...

Učí se tvrdé a měkké souhlásky a jejich používání. Poprvé se mluví o tom, jaké tam bude "i/y". Nejdou ale cestou memorování. Jako vždy si tu waldorfský model pomáhá rytmizací, říkankami a obrázky. Díky tomu se děti učí hravě a snadněji si učenou látku zapamatují. Je to typický prvek waldorfské pedagogiky.

Závěrem druhé třídy tedy děti píší malými tiskacími písmeny, umí psát ve větách, znají zásady prvního písmene, druhy vět. Čtou krátké jednoduché texty v čítance a znají princip měkkých a tvrdých souhlásek. Napsaly mnoho zápisů do sešitu jak v Čj, při vyprávěcí části dne, v jiné epoše, anebo i v jiných předmětech. Většina je schopná číst klasickou knížku. 

U nás je ČJ ten lepší předmět. Dceru to baví, jde jí to. Cítí se v tom dobře. Já vidím, jak se zlepšuje. Zároveň vnímám, že s únavou nebo rozptýleností je chybovost větší, úpravu neudrží,.... Normálka. 

Beze stresu plujeme dál a těšíme se na III.třídu :)