Draci

Draci. Jedni je milují, druzí v nich vidí symbol zla a špatnosti. A já věřím, že nic není černobílé.

Ve waldorfském pojetí (a také v klasických pohádkách) najdeme draky, bezbranné princezny, udatné rytíře a obraz světa, který je jednoduchý. Je jasné, kdo je dobrý a kdo je zlý. Všichni si přejí, aby rytíř uspěl a zabil tu obludu. Je to hrdina, princezna mu dává svou ruku, zachránil království nebo celý svět. A to má svůj smysl, protože takovému pojetí světa děti snadno rozumí a vyznají se v něm.

Jenže u nás ale tohle pojetí draků narazilo. U nás jsou totiž draci doma. Dcera je milovala od mala, dávno před tím, než se s nimi seznámila v pohádkách a legendách. Byli pro ni symbolem síly a různých schopností. Bílý drak byl jiný než zelený, jeden byl přátelský, jiný se držel stranou,...

Malujeme je, povídáme si o nich, máme jejich mnohá ztvárnění. A věřte mi, že to nejsou žádné potvory, které byste chtěli zabít. Nejsou to zvířata, ale spíš "bytosti", jak říká naše cácorka. Bytosti, které jsou i nejsou z našeho světa. Nesou své kvality a sdílejí je s lidmi. Snad trochu jako andělé, i když svým "dračím způsobem".

A tak, když v první třídě waldorfské školy dcera poprvé slyšela Michaelský příběh, přišla domů pomalu s brekem a s otázkou, jestli do téhle školy opravdu musí chodit... Jednoduše nedokázala draka vidět jako netvora, kterého je potřeba zničit. Byla z toho fakt nešťastná - rytíře, kteří byli stateční a chtěli se s drakem bít, nemohla vůbec přijmout. Proč jim chtějí ubližovat? 

A ani teď, ve III. třídě, to není uzavřené téma. Vždycky v tomhle období to přijde a já přemýšlím, jak jí to pomoci překonat. A tak si o tom spolu povídáme. O tom, že "drak" je vlastně symbol. Šlo by ho nahradit hadem, velkým ještěrem, nebo netvorem jakékoli jiné podoby. Je to symbol. Našla jsem i obrazy, kde je skutečně vyobrazen spíš "ďábel", než drak. Ale tahle abstrakce jí zatím moc neuklidnila... :D 

Má draky ráda a nelíbí se jí, když je někdo oslavován za to, že právě draka zlikviduje. A já jsem pochopila, že je má hodně zidealizované a jakoby vůbec nepřipouštěla možnost, že i drak může být zlý. A tak jsme si s touhle myšlenkou začali víc pohrávat.  

Právě proto, že drak je symbol, a pro naše podvědomí jsou symboly důležitější než logická a jednoduchá vysvětlení, jsme začali do her a povídání víc zahrnovat i tu divokou podstatu draků. A posunuli se k tomu, že vlastně potřebujeme vždy draka (podobně jako lidi a nakonec i sám sebe) dobře poznat. Třeba bude naším přítelem, třeba ho bolí zuby a proto je nevrlý, třeba je zdivočelý  a naslouchá temnotě. Před takovým je nutné se ochránit a máme-li dost síly a odvahy, ochránit před takovým i ostatní. A najednou jsme doma. Najednou symbolický obraz rytíře a zlouna dává smysl - i naší milovnici draků. 

Její pojetí draků asi nikdy nebude černobílé, ale plné barev a odstínů. A to podporuji. Je to jako s námi. Ani my nejsme jen dobří nebo jen špatní. Pokud ale narazíme na nějakou "špatnost", je správné se s ní utkat. 

A tak Vám přeji, ať potkáváte většinou draky vlídné a dobré. A když už náhodou narazíte na "nestvůru", nezapomeňte odhalit svou rytířskou povahu a toho zlouna "udolejte" 😉

A co u Vás? Jsou draci zlem, které je potřeba potírat? Nebo existuje i jejich světlá podoba?

Pokud máte doma děti, které jsou draky zaujatí, podobně, jako naše cácorka, podívejte se na naši nabídku v eshopu, kde originální látkové draky nabízíme.