Prostředí waldorfské třídy

Pamatuji se na moment, kdy jsem se šla před pár lety podívat do spádové školy, kam měla začít chodit naše malá. Byla to obrovská budova, vysokánské stropy, vše bílé a neosobní, každé špitnutí se rozléhalo nad šedou dlažbou, a třída byla plná vyrovnaných lavic a dřevěných židliček (které mi připomněly moje vlastní školní léta...). Ústav, říkala jsem si tenkrát. Tohle ne... A hledala jsem dál. 

Naštěstí jsem měla ve vedlejším městě waldorfskou školu, která nejen že působila úplně jinak, ale taky s dětmi úplně jinak pracuje, jak víme. Ale na ten rozdíl v "prostředí" nezapomenu. 

Možná bych se takhle někoho dotkla, a to nechci. Je mi jasné, že každá škola se snaží mít pěkné prostředí třídy a školy jako takové. Někdy to limitují peníze, někdy budova, někdy nedostatek invence. Někde se daří a bez ohledu na typ školy jsou třídy útulné a podnětné.

Klasické školy většinou používají plakáty s probíranou látkou, vystavují obrázky žáčků, používají běžné lavice, židle.
Ve školách, typu Začít spolu, Jenské školy apod. je navíc koberec pro ranní kruh, nebo "válecí místo" pro chvíle odpočinku. Také moderní učební pomůcky, díky kterým se děti učí zacházet s elektronikou - interaktivní tabule, tablety, apod.
Školy a školky Montessori staví na "připraveném" prostředí, které dětem dává podněty k učení během celého dne. Aktivity jsou dostupné, nábytek je úměrně velký, děti jsou vedeny k samostatnosti.

I waldorfské školy mají svůj výraz.
Prostředí školy a třídy je pečlivě utvářeno a ačkoli je každá třída jiná (viz limity zmíněné výše), vždycky je tam cítit snaha o určitou "přirozenou krásu".
Krása se ve waldorfském pojetí opírá o přírodní materiály, pastelové barvy a také o symbolické obrazy

Chcete příklady?

Tak třeba barvy.
Jsou všude. Jemné, pastelové, ale barevné - jsou zdi tříd i chodeb.
Každá jednotlivá stránka sešitu je orámována a nalinkována některým z voskových bločků. Voskovky, bločky nebo akvarelové barvy se používají ve všech odstínech. Modrá tady není jen jedna - je to tyrkysová, světle modrá, námořnická modř, ... Děti je rozlišují a vnímají rozdíly (tuhle mě dcera přesvědčovala, že to není fialová, ale bordó... :D). Míchání barev má další významy a při Vv děti setkávání barev velmi detailně zkoumají.
Barvy jsou i na hedvábných šátcích, které jsou používány při různých příležitostech a které průběžně zdobí třídu svou duhovou krásou. V prostředí třídy to působí přirozeně, jako vše ve waldorfském pojetí.

V třídách nenajdete plasty - ani tam, kde byste to čekali (kelímek na vymývání štětce je skleněný, flétna je bambusová, nábytek bez imitací dřeva). Dřevěné kostky v proutěném koši, dřevěné korálky, sušené nebo čerstvé květiny, plátno, hedvábí,...

Symbolika je otisknuta na různých místech.
Na malém stolku v čele třídy, kde skřítek a další postavičky prožívají roční období. Kresby na tabuli zrcadlí probíranou látku i aktuální poselství. Symbolické obrázky (s výjevem z pohádky, s lesní žínkou sedící v trávě, se skřítky, kteří pomáhají s učením matematiky, ...) dostávají děti během času od třídní učitelky.

No, a ve vstupní chodbě naší školy je kresba Michaela s drakem...

Prostředí navíc děti sami pomáhají udržovat. Podílí se na úklidu, uspořádání. Třída prváků a druháků je "pohyblivá", takže i během dne mění její uspořádání - chvíle kdy se rytmizuje a vítá se nový den jsou nejlepší v co největším prostoru. A pak čas, kdy je potřeba pracovat v sedě - stačí vzít nízké stolky a dát je do kruhu a ze stojanu si přinést pohankovými slupkami vysypaný podsedák ... a jde se na to.

Spousta věcí je ve waldorfské třídě vyrobena buď rodiči nebo nějakým "přítelem školy". Díky tomu tyto věci nesou osobní stopu tvůrce a dá se říct, že jsou to věci "s příběhem". Každý rok o prázdninách rodiče připravují drobnosti do třídy - dosypáváme podsedáky, připravovali jsme podložky na kreslení, pytlíčky na házení apod. 

A nezapomenu na vůni, kterou jsem cítila, když jsem poprvé přišla do budovy školy. Bylo to v zimě, rodiče se scházeli na plánovanou přednášku. Venku tma, zima. Když jsem prošla skleněnými dveřmi do hlavní chodby, vítalo mě pečlivě uspořádané zákoutí stolku ročních období, jemné barvy na zdech chodeb a také vůně. V prostoru byla cítit směs pomerančů, upečeného perníku a vosku. Ta příjemná kombinace mě obejmula a já cítila, že tady jsem správně ...