Mikuláš

Tradice svátku Sv. Mikuláše je v Čechách dlouhá. I já jsem v ní vyrůstala a dodnes vzpomínám. Na strach. 

Na tu úzkost a ohrožení -  co když mě ten čert fakt odnese. Byl vážně strašidelnej... Podpořená dospěláckým hecováním jsem si představovala, jak se do toho pytle vejdu a jestli tam budu moct dýchat. Vůbec si nevzpomínám na Mikuláše, to byla jen taková loutka, dědula, ale čert, ten to vedl. Nic pěkného, řeknu vám.

Je to jeden ze svátků, který se dá naplnit různě. Každý na to jde jinak. Já jsem jeden čas zvažovala, že ho z rodinného kalendáře prostě škrtnu.

Naštěstí člověk se vyvíjí a mění se i pohled na některé věci. Stejně tak zrál můj pohled na Mikuláše. Postupně jsem našla formu, která mi dává smysl a dětem se líbí. 

U nás doma Mikuláš nechodí, respektive, chodí, ale nikdy ho nikdo neviděl. Pravidelně se u nás zastavuje natajňačku a nechává dětem za oknem dopis a balíček dárečků. 

Dopis je osobní a v něm Mikuláš shrnuje, co a jak se dítěti daří a co naopak nefunguje. Konkrétně, třeba "...ten hmyzí domeček se Ti vážně povedl. Zuby si čistíš pečlivě, na tom jsme se minulý rok domluvili, ale v pokojíčku si musíš uklízet!" Pravdivě, otevřeně, přísně, ale spravedlivě a laskavě.

V balíčku je pár dobrůtek a taky, pokud je něco vytýkáno něco nedobrého. Kamen, uhlí, brambora... U nás tahle "nadílka" působí velmi silně, dcera mi to ani nechtěla ukazovat. Styděla se. Hmmm, svědomí. A to je potvrzení, že jsme se trefili do černého.

A to je vše. Vidíte v tom strach? Ne, jen možnost sebereflexe a příležitost "sklidit, co jsme zaseli". Zabalte to do povídání (použít můžete i krásné Mikulášské omalovánky) a navození atmosféry očekávání a máte hotovo. Navíc výhodou tohohle pojetí je, že to zvládnete sami. Nepotřebujete ochotníky ani najaté loutky. I to byl jeden z mých zájmů. Prostě jsem neměla lidi :)

Pokud je máte, jděte do toho s dobrými lidmi. Takovými, kteří budou ctít naturel jednotlivých rolí. Jako na divadle. Jen tak může celý obraz působit správně. Pokud se Mikuláš chová jako přicmrdovač čerta, je to špatně. Mikuláš je svatou osobou, vedoucím výpravy. Má jen a jen laskavý a trpělivý přístup, přestože dokáže pravdivě pojmenovat průšvihy a negativa. Dívá se lidem do srdce a promlouvá s výzvou k jejich nitru. Oslovuje duši s povzbuzením "k dobrotě". A to často velmi konkrétně. 

Čert je jen zlobidlo, může škárlit děti, anděla, Mikuláše. Ale vždy je pod kontrolou. Anděl ho drží za ocas a Mikuláš zahromuje silným hlasem, pokud je to potřeba. Neexistuje, že čert zvlčí a Mikuláš přihlíží nepřiměřenému strašení. S tím, že míra závisí vždy na daném dítěti, to je nám asi jasné ;)

Navíc berme to tak, že anděl a čert jsou ve výpravě vlastně jen symbolicky. Ukazují nám, že stále, s každým skutkem, volíme mezi dobrem a zlem.

Tak na to nezapomínejme, pěstujme čisté svědomí a veďme k tomu i děti. Nakonec je to svědomí, které rozhoduje o tom, jak se chováme a jakými jsme lidmi.

Ať už svátek prožijete jakkoli, přeji vám ze srdce klidný a pokojný adventní čas...