Patron

Když jdeme do neznámého prostředí, je vždy dobré mít parťáka.

Někdo stejný jako já mě pravděpodobně nepodpoří dostatečně, může mít úplně stejný strach, jako já. Někdo starší a zkušenější, ale ne zas úplně jiný, než já, by to už mohl dokázat.
A přesně tak je to s  Patronem.

Každý prvňáček na waldorfské škole při uvítací slavnosti dostává svého patrona. Je to starší žák, zpravidla žák 7. třídy. Většinou jsou přiděleny holky-holkám, kluci-klukům. Pokud početně nevycházejí, má patron na starosti dva kousky 😊

Není to ještě dospělák, a tak je dětem blíž. Není to ale maláček. Má nadhled, nejen díky své výšce. Hlavně ale díky tomu, že sám už na této škole zažil leccos. Sám byl prvňáčkem, hodně se toho naučil, dostal mnoho vysvědčení a účastnil se mnoha slavností. Hodně toho pro něj dělali a teď je na řadě něco vrátit. 

Sedmák dostává na starosti nováčka. Bude ho provázet první tři roky, právě do té doby, než jeho vlastní putování základní školou skončí. Třeťáci už v té době budou zkušenými mazáky a zvládnou to mezidobí sami. Tak, aby se jednou i oni mohli stát "těmi velkými", patrony.

Zažili jsme dvě michaelské slavnosti, na kterých patroni hráli důležitou roli - dělali pro naše děti stezku odvahy. A výborně, zážitků měli všichni plný batoh. Byli s našimi dětmi na výletě. Potkávají se před školou i o přestávkách, nebo na slavnostech. A jsem si jistá, že to může být ještě intenzivnější. Nám bohužel doba covidová nepřála, a tak jsme vděční alespoň za toto.

Princip patrona je ale skvělý. Pokud jsou učitelé obou tříd dost aktivní a hledají příležitosti patrony s malými dětmi spojovat, má to velký potenciál. Patroni mohou být pro malé děti mostem k těm velkým. Mohou pro ně být ochranným štítem, v tom světě větších dětí, kterých se někdy bojí. A mohou jim dát nahlédnout na to, kde oni sami jednou budou.

Bylo to vidět při loučení. Před koncem 3. třídy to nastalo. Patroni vycházejí školu, rekapitulují, sami jsou dojatí tím, jak se z malých prcků stali "skoro" dospělými. A pak se mají rozloučit se svými malými svěřenci. A najednou tak nějak "jsou" dospělými. Najednou je vidět, o kolik jsou napřed. 

A přitom nemají potřebu se před těmi malými vytahovat. Naopak shýbnou se k nim ze své výšky a ze srdce jim přejí, aby jejich cesta školními lety byla aspoň tak dobrá, jako ta jejich... A to byla síla. Naší patronce Amálce vytvořila dcera dáreček podle svého gusta a tak snad ani jedna nezapomene.

Modelu patronů prostě moc fandím. 
Když si vzpomenu na sebe, jako prvňačku, taky bych bývala chtěla patrona.
Kdyby mi ho někdo nabídl...