Přednosti waldorfské pedagogiky

O co se Waldorfská pedagogika opírá? Co můžete na waldorfské škole očekávat? Dala jsem pro Vás dohromady informace z mnoha zdrojů a potvrzuji, že to v praxi funguje.

A tak si to pojďme dát všechno pod sebe:

Jak asi víte, Waldorfské školy jsou širokou veřejností stále řazené mezi školy "alternativní". A to i přesto, že W. školy jsou v ČR budovány od roku 1990 a nyní je jich přes 20. 

Waldorfská pedagogika zahrnuje všechny stupně - MŠ, ZŠ a SŠ (tzv. lyceí). 
Bývají to školy soukromé i státní. Aktuální přehled můžete vidět TADY.

Na čem to tedy stojí? Co Waldorfská škola nabízí? 

Waldorfská škola = škola pro HLAVU, RUCE i SRDCE

Škola se snaží rozvíjet děti celostně. Nesoustředí se pouze na rozumovou část osobnosti, ale podporuje dítě jako člověka, jako bytost. A tak pracuje na rozvoji jeho části mentální, fyzické, emocionální i řekněme duchovní (smysl pro krásu a dobro).

HLAVA (rozum, mentální rovina) - ačkoli WŠ patří mezi "alternativní školy", vzdělávací standardy splňují požadavky Ministerstva školství. Jde tu o metody a přístup, ty má waldorfská škola jiné (zrcadlí to všechny naše články). Waldorfská škola učí děti prožitkem, osobní aktivitou a možností zkoumat probíranou látku do hloubky a v souvislostech. Cílem tu není získání encyklopedického přehledu, memorování a replikování látky na požádání. 

RUCE (tělo, fyzická rovina) - hrubá a jemná motorika, rukodělné činnosti, řemesla,.. Vše souvisí se vším, a proto je i pro tyto činnosti vytvořen dostatečný prostor. Pokud budeme rozvíjet schopnosti svého těla, budeme moci sledovat posun i v mentální oblasti.

Děti od první třídy kreslí "formy", učí se házet a chytat, později i žonglovat, balancovat na balónu, apod. Vedle toho mají od první třídy pracovní činnosti a pracují i na dlouhodobých rukodělných projektech (upletení pouzdra na flétnu, tkaní látky na kapsičku, pletení čepice, rukavic, apod.). Ve vyšších ročnících se pracuje se dřevem, vlnou, modeluje se z hlíny, vytváří se předměty z kovu,... 

SRDCE  - rozvoj sociálních dovedností, charakteru a určitého citu pro dobro a krásu má ve waldorfské škole stejný význam, jako výuka základních předmětů. 

Učí se pomocí příběhů, kdy každý ročník má svou osu a téma, podle toho, jak děti rostou a jsou vnímavé k jiným obrazům a slovům. A také v praxi, kdy často pracují ve skupinách a učí se spolupracovat na zadaných úkolech. Učitel s dětmi pracuje s cílem, rozeznat jejich silné stránky a podpořit je v nich. Sám se jim snaží být vzorem. A tak se i děti snaží být nejlepší verzí sama sebe. K takovému naladění jim pomáhají také průpovědi, které jsou nedílnou součástí školního života.

Z dalších typických znaků WŠ můžeme zmínit tyhle:

Hodnocení je tu slovní, jak během roku, tak na vysvědčení. Je podporující a osobní. Během roku probíhají třídní schůzky a je možnost osobní konzultace s učitelem.

Hlavní předměty se učí v tzv. Epochách (tematických celcích) a výuka je kombinovaná - frontální a pohyblivá. Přijde mi, že zvlášť u malých dětí, je to velmi přínosné. Pohyblivá třída se dá snadno srovnat do kruhu, před tabuli, nebo kolem stěn tak, aby vzniklo co nejvíc prostoru. Od 3. třídy mají ději klasické lavice, ale i tak se učení prolíná s rytmizací, zpíváním, hraním, recitováním a vyprávěním příběhů.

Učebnice se na waldorfských školách nepoužívají (zapomeňte na Slabikář :D a předtištěné písanky... :D) Při učení děti vycházejí z vyprávění a nákresu učitelky a také z podkladů, které si učitelé zpravidla vytvářejí sami. Díky tomu mnohem lépe propojené s probíranou látkou a naladěním třídy. A děti si vytvářejí tzv. epochové sešity. Do nich si dělají záznamy o probírané látce, sešity si ilustrují, používají náčrtky, anebo něco jako myšlenkové mapy.

Při učení hraje důležitou roli rytmus a pohyb. Je vždy součástí hodin - básničky, jazykolamy, počítání, násobilka,... Rytmizuje se denně, v první třídě, i ve vyšších ročnících. Hlasem, rukama, nohama. Co se naučíme v rytmu a celým tělem, ukládá se do hlubších vrstev paměti. Navíc díky prokládání těchto pohybových dynamických částí výuky je pak pro děti jednodušší se soustředit ve chvíli klidové části vyučování.

Role učitele je ve waldorfských školách silná. Je pro děti autoritou, průvodcem i tím, kdo inspiruje. Učitel dokáže pracovat s temperamentem dětí a pomáhá jim rozpoznat jejich silné stránky a zvládnout ty slabé. Provází děti co nejdéle.

Děti se učí od 1. třídy dva cizí jazyky. V Čechách AJ a NJ. Od začátku jde o to naposlouchat si daný jazyk, rozumět jeho rytmu a "melodii" a principům utváření slov a vět. Přes písničky, říkanky, hry a příběhy se děti postupně propracovávají ke konkrétním slovům, větným vzorcům a gramatice. Až od 4. třídy se děti učí cizím jazykem i psát.

Waldorfské školy podporují v dětech umělecké schopnosti. Umění souvisí s vnímáním krásy a pomáhá nám obohatit svět o další rozměr. Ať je to hudba, výtvarné umění, balet (tady Eurytmie), nebo dramatizace. Od první třídy děti hrají na flétnu, malují akvarelovými barvami, modelují. Ve vyšších ročnících jsou pořádány třídní divadelní představení, koncerty. Školy většinou nad rámec výuky nabízejí další kroužky, kde se děti mohou dále rozvíjet, pokud je jím tento směr blízký (hra na klavír, housle, dramatizace, výtvarná tvorba, keramika,...).

Třída a prostředí je utvářeno vědomě, má být krásné a vkusné. Využívá se přírodních materiálů, jemných pastelových barev. Většina věcí je vytvořena buď učitelem, rodiči nebo žáky. Dekorace jsou často symbolické či pohádkové a odrážejí tvořivost, kterou škola dýchá. Unifikované plakáty s vyjmenovanými slovy, anebo násobilkou tu opravdu nenajdete 😉

Děti při výuce na prvním stupni nevyužívají elektroniku, ve vyšších ročnících pouze při Informatice. Waldorf je celkově k technologiím zdrženlivý. Víc v samostatném článku (už brzy).

No a v neposlední řadě je Waldorfská škola vlastně komunitou. Během roku je celá řada příležitostí ke společnému setkávání - oslavy, jarmark, tematické hry,... A to jak v rámci celé školy, tak v rámci třídy. Samozřejmě se bavíme o dětech a jejich rodičích, ale otevřeno je všem příznivcům. V rámci třídy je během roku několik příležitostí, jak přidat ruku k dílu - ať už jde o občerstvení na setkání, odvoz zavazadel na školu v přírodě, nebo třeba zpracování zápisu z každé třídní schůzky.

A mohla bych pokračovat...
Je to krása, ne? :D Říká se, že Waldorfská škola není pro každého rodiče. Ale je pro každé dítě 😉
A to podle mého platí na 100%.

Pokud máte zájem o další informace a reálné zážitky z našeho života s Waldorfem, podívejte se, prosím, na další články.

Pokud vás zajímá srovnání s dalšími pedagogickými směry, brzy o tom vznikne nový článek. A zatím se můžete podívat na další zajímavé odkazy.