Průpověď

Pár slov na začátku dne, které dětem pomáhají zastavit se, pohlédnout dovnitř a pozvat si do přítomnosti to nejlepší ze sebe sama.

Někdo by řekl, že je to modlitba, někdo by ji nazval básničkou, ... ale ve waldorfském světě se jim obvykle říká "průpověď". Krátká sousloví, něžné verše, inspirativní náboj vtisknutý do slov vybraný podle toho, jak staré děti jej budou používat.

Touto průpovědí u nás malé děti začínají každé společné jídlo:

Všechno, co roste ze Země,
chutná a voní příjemně.
Sluníčko s deštěm den co den,
rostlinky vytahuje ven.
Děkujem Ti Sluníčko, žes uzrálo zrníčko,
Děkujeme ti Země milá, žes to zrnko v sobě skryla.
Dobrou chuť...

Průpovědi se pronášejí společně a opakují se denně, zpravidla při pravidelných aktivitách. Tím se z průpovědi vytváří rituál, který prosakuje hlouběji do dítěte a má tak možnost jej ovlivnit i na nevědomé úrovni.

V průpovědi většinou cítíte projev pokory a prosbu o podporu z duchovního světa. Někdy se obrací k živlům, k matce Zemi, jindy v nich najdete slovo Bůh a někdy je místo něj použité jiné zástupné slovo. Ale nehledejte tu náboženskou výuku. Jde spíše o to, připomenout dětem, že svět není jen o materiálních věcech, že je tu mnoho rovin a některé jsou vysoko nad námi. 

Jedna průpověď je na začátku školního dne recitovaná celou třídou, pro naladění se na dnešní úkoly.
Jiná se pronáší před svačinou a jídlem v jídelně. Je pokorným poděkováním za hojnost, kterou máme. Jiná pomáhá učitelům pro naladění se na to nejlepší v nich tak, aby byli co nejlepším průvodcem pro svěřené děti. A jsem si jistá, že je jich víc a jejich využívání je mnohem bohatší, než já tuším.

Tohle je příklad ranní průpovědi prvostupňových dětí:

Milé světlo Slunce ozařuj mi den,
údům dávej sílu mocí ducha jen.
V lesku světla slunce vzývám Bože Tě,
lidskou sílu sázíš s láskou do duše mé.
Abych se mohl učit a hleděl si práce své,
Tebou přijímám sílu, Tvé světlo vodí mne,
nech proudí k Tobě láska a díky ode mne.
Dobré ráno a hezký celý den nám všem.

Průpověď. Vnímáte to? Právně na průpovědích si můžeme uvědomit, že pro waldorfský svět je typické, že se opírá o duchovní rovinu. Vyrůstá z ní, má v ní pevné kořeny a nechává ji v dětech jemně rozeznívat.

Za sebe říkám ANO. Nejsme sice praktikující věřící, ale své pojetí duchovnosti máme, a proto s tímhle přístupem k dětem souzním. Nicméně duchovní rozměr waldorfské pedagogiky je speciální citlivé téma a my se mu ještě budeme věnovat v dalších článcích.

A tip na závěr: Průpovědi a jejich pronášení je vidět i v povedeném dokumentu, který jsem už mnohokrát doporučovala. V závěru je také vyjádření učitelů a absolventů k té duchovní stránce waldorfské pedagogiky. Tak, jestli jste ještě neviděli, mrkněte TADY. 

A ještě více Inspirace pak můžete najít TU.