Na Svatého Jána otvírá se brána...
Svatojánské období je vrcholem léta. Dny jsou nejdelší, slunce je nejvýš a v přírodě vrcholí fáze růstu a svěží zeleně. A je to vlastně zvláštní. Abychom toto vnímali, musíme být napojeni přímo na "ni" a spatřovat "její" znamení. Vrchol léta je totiž mimo náš novodobý lidský rytmus.
My lidé této doby, totiž obvykle léto spojujeme s prázdninami, volnem a dovolenými. Příroda má ale svůj rytmus a nenechá si do toho mluvit. Pro nás je vlastně tak trochu v předstihu. Těžko si nyní připouštíme, že se příroda v těchto dnech pomalu sklání k sestupným silám, které vyvrcholí v zimě. Těžko si teď vůbec připustit myšlenku na zmar a ticho bez barev.
A přesto. Právě v době kolem letního Slunovratu nastává bod obratu. Tuhle skutečnost, ale můžeme brát jako důvod k vděčnosti, ne jako důvod ke smutku.
Ono uvědomit si, uvidět a třeba i oslavit současné bohatství květů, barev, tepla a všech krás Země vlastně vůbec není málo. A právě kolem svátku svatého Jána je k tomu ta nejlepší doba.
Klasickou tradicí těchto dní je sběr bylin, které mají kolem svatého Jána mimořádnou sílu a možná i kouzelnou moc. Uvití věnečku z "devatera kvítí" je krásný zvyk pro děvčata. Použít můžeme vše, co aktuálně roste. U nás je to levandule, máta, meduňka, řebříček, heřmánek, dobromysl, chrpa, kontryhel a třeba třezalka.
Apropó, kolik bylinek vaše děti poznají? U nás 7 z 10... :D
Můžeme také z kvítí dělat různé "lektvary", děti je mohou zkoušet vytvářet samy. Z ovoce, které právě dozrává a z bylin, které společně nasbíráte. Nechte je tvořit a zdobit, určitě to bude stát za to.
A také si můžeme udělat svatojánský oheň. V původní tradici měl zachovat světlo i během té nejkratší noci v roce. Jako by slunce zářilo do tmy a dělilo se s námi o svůj jas i v noci. Můžeme ho vnímat jako omlazující a sílu dodávající plamen. Tenhle letní oheň má úplně jiný náboj, než ty jarní. Zkuste to…
A v křesťanském kalendáři? Příběh sv. Jana nabízí mnoho impulsů. Jedním z nich je apel na svědomí a pokoru. Věděl, že jeho vlastní role je důležitá, ale ne nejdůležitější...