Vyprávění v 1.třídě

Vyprávění? O čem je řeč, proč patří do školního dne a co je za tím jsem psala TADY.

Obecně je to chvíle během vyučování, kdy učitelka dětem vypráví nějaký příběh. Děti se kolem ní sesednou a tiše, jako myšky poslouchají. Paní učitelka v tu chvíli může oživit příběh o vlkovi a kůzlátkách, nebo boj s drakem,…

V 1.třídě jsou totiž vyprávěcí látkou právě klasické pohádky. Na příkladech dobra a zla se děti učí o fungování světa. Pohádky v sobě nesou otisk archetypálních motivů a děti je vnímají spíš citem než rozumem. Působí na ně obrazy, které si vytvářejí ve své fantazii a pocity, které v nich tyto obrazy vyvolávají.

Zajímavé také je, že se jedna pohádka vypráví celý týden. Každý den, od začátku do konce. Děti si k ní malují obrázek, je k ní kresba na tabuli, povídají si o ní a žijí s ní. Díky tomu se může dětí dotknou hluboko. Koncem týdne už děti znají svá oblíbená místa v příběhu, pamatují si různé slovní obraty, a tak je paní učitelka může nechat doplňovat různé části vyprávění. A myslím, že v pátek už se role obrátily a děti měly zkusit vyprávět příběh samy.

Vzpomínám, jak z toho byla dcera překvapená… :D celý týden, pořád to samé?! Ale nakonec se v tom našly a tenhle způsob děti začal bavit. A rozumějte, vůbec nemusí vědět, že je to pro waldorfskou cestu typické. Že to má svůj smyl. Protože waldorfský přístup chce jít do hloubky. Tak, aby se téma mohlo rozvinout ve své plnosti a děti je mohly prožít a nechat se jím ovlivnit. Ne stylem raz, dva, tři a hotovo. A zbude jen prázdná vzpomínka, kterou hned přepíše další zážitek…

A pokud máte chuť poslechnout si hlubší vhled do pohádek a jejich poselství, můžete si poslechnout přednášku PhDr. Anežky Janátové.