Waldorfská škola pro Jendu i Aničku

Rodiče uvažující o nejvhodnějším typu školy pro své dítě někdy přemýšlí na otázkami typu:

• Bude právě moje dítě ve waldorfské škole šťastné?
• Je to divoch, je pro něj waldorfská škola vhodná?
• Nebude ho tahle škola brzdit?
• Je to spíš introvert, dostane příležitost projevit se?
• Není moc umělecky nadané, nevadí to? ...
  
  

Říká se, že waldorfské vzdělávání je vhodné pro všechny děti, ale ne pro všechny rodiče...
A řekla bych, že je to velmi trefné. 

Dcera je ve škole spíš klidnější, má ráda přesné instrukce, ráda plní úkoly (které ji baví), ale taky se dost často zasní a odpojí se od dění okolo sebe. Tvoření ji nikdy nebavilo, radši venku rošťačí. Není trpělivá a se svými emocemi se teprve učí pracovat. Být ve velké partě dětí ji spíš zneklidňuje, ale kamarády si umí užít. Čas klidné a nebo intelektuální "práce" potřebuje vyvažovat spoustou pohybu. 

Ve třídě je i řada kluků neposedů. Ti potřebují aktivní - pohybové části výuky jako sůl. Bez těchto fází by jejich "řádění" bylo jistě ještě větší. Ale tady platí určitá pravidla a učitel nebo učitelka pevní hlídá "hranice", za které už se nesmí. 

Jsou tu děti umělecky nadané i děti milující sport, či volnou hru. Děti rozvinuté zejména mentálně, i ty žijící hlavně srdcem. Děti sociálně slabší i ty přirozeně  společenské. Ty, co milují splnit zadání a vynikají snahou být nejlepší. Hned vedle těch, které zapomenou na zadaný úkol vteřinu poté, co učitelka dokončí větu... Řada dětí už při nástupu do první třídy uměla číst, jiné bojovali s každým písmenem i číselnou operací... 

A funguje to?   Zjevně ano :)
Už po první třídě bylo vidět, že se děti navzájem dobře znají. Nesrovnávají se, nesoutěží. Dcera spokojená, ze školy nemá stres. Už za první rok vyrostla v mnoha rovinách. Sociálně se velmi posunula, stejně v oblasti hrubé a jemné motoriky. 

Základy ze školky si upevnila. Znalosti, které získává ve škole na to navazují a učení přitom ani nevnímá jako učení, ale spíše jako hru, při které se jen tak mimochodem naučili další písmenko. Paní učitelka je vůdce smečky a dcera si ji moc oblíbila.

Funguje to zejména díky učiteli, samozřejmě (to se ostatně říká všude).
Tady to ale není o štěstí  ;)
Součástí přípravy waldorfského pedagoga je i nauka o osobnostních typech a o tom, jak s jednotlivými typy dětí pracovat. Rozpoznat jejich silné stránky, z kterých mohou čerpat svou sílu a podpořit je v tom, v čem jsou nejistí. Je to významná část práce pedagoga, díky které mu pak třída i jednotlivé děti dobře prospívají.

Oporu tady učiteli ale dávají i systémové věci (učení v epochách, rytmizace, rozložení učiva, slovní hodnocení, apod.). A třeba také už zmiňovaný "princip nádechu a výdechu". Který během výuky pomáhá střídat aktivní a statické fáze. 

A mohla bych pokračovat.

Ale abych byla fér, jeden chlapeček po ukončení první třídy přešel na jinou školu.
Byl intelektuálně velmi napřed. Bystrý, četl, psal, počítal ve stovkách různé číselné operace. S rodiči se znám a měli pocit, že se ve škole nudí. Na nové škole sbírá jedničky a pochvaly... Z jednoho úhlu pohledu potřebuje různé intelektuální podněty, ano. Z druhé strany právě tady dostával šanci budovat i jiné dovednosti (nejen intelektuální) - hrubou a jemnou motoriku při různých manuálních činnostech. Trpělivost, schopnost dlouhodobého soustředění. A také ochotu tolerovat, že každý je jiný a tím řekněme i "kvality srdce"...

A tak si každý volí svou cestu sám.
Já si ale stejně myslím, že ano - každé dítě může být ve waldorfském světe doma...