"Ze zrna chléb"

Třetí třídu naše děti zahájily epochou s tématem "Zrno a chléb". První část, o zrnu a práci s ním, prochází nyní. Ale o chlebu, jeho přípravě a práci se sklizeným zrnem si budou povídat až za rok, ve čtvrté třídě. 

A to má svůj smysl, waldorfská škola nepracuje s teorií. Pokud je to jen trochu možné, ukazuje dětem činnosti a témata ve skutečné podobě. A víte jak - než ze zasetého obilí, vyroste a uzraje klas, to prostě nějakou dobu trvá...

V průběhu epochy "Ze zrna chléb" si děti postupně uvědomí, co vše předchází tomu, než vznikne chléb. Zákonitosti pěstování obilí, později práce se sklizenými klasy a zrnem, až po přípravu mouky, kvásku, těsta a nakonec i pečení. A co si napečou, to si také sní... :)

"Ze zrna chléb a v zrnu slunce zář,
a sluncem na nás hledí Boží tvář.
Tak v plodinách země zraje Boží jas
nechť zraje i ve mně a ve všech nás." 

Když se dívám do sešitu své malé třeťačky vidím, že se tu poprvé ukazuje "projektová práce". Látka se probírá ze všech stran a o všem si dělají zápisky. Sešit a zápisky v něm si i ilustrují. Nepoužívají žádnou učebnici. Ostatně učebnice se nepoužívají ani při hlavních předmětech, jako je Český jazyk a Matematika...

A protože jsme ve waldorfské škole, nemluvíme jen o druzích obilí a obvyklých krocích pěstování. Děti obilí zkoumají ze všech stran, učí se ho rozeznat i podle zrníček, a někteří dokonce i podle chuti :) Vypráví si ale i o slunci a měsíčních rytmech - který z nich pěstování pomáhá a který ho brzdí. A také  o živlech. O tom, jak se který z nich podílí na výsledku jejich pěstitelského snažení.
Krom toho ale probírají i druhy půdy, historii a druhy obilí, počasí a nástroje.

Kromě zápisů a teorie děti všechno i prakticky realizují. Což znamená, že naši třeťáci byli nedávno na svém políčku a činili se. Pole měli naštěstí už zorané, to by sami zvládali těžko a byla by o to větší potřeba pomoci rodičů. Mimochodem k téhle epoše součinnost rodičů patří. A třeba při pletí, a nebo při sklizni, určitě přijde náš čas 😊 Však už jsem dříve psala, že waldorfský rodič = aktivní rodič...

V našem případě ale děti mohly rovnou přistoupit k práci s bránami, které vždy ve dvojici tahaly po poli a postupně si ho připravily na setbu. Pak si v rozestupech naplnily mikiny zrním a s rytmickou říkankou (a velkou důležitostí) zasely zrníčka obilí:

"Odměřuj krok! I rozmach měř!
Zem získá život, omládne, věř!
Tam padlo zrno, spí, má klid.
Ve spánku sílí, nech ho snít.
A když pak procitne, dere se ven,
vede je moudrost, jde za světlem.
Žádné se světu neztratí
a padne, Bože, kam chceš ty."

Setbu pak zapravily do půdy pomocí válce, který zase ve dvojicích vozily po poli a prý kdyby nemusely na autobus, jezdily by tam ještě dnes. Takový to mělo u některých úspěch 😊 Nicméně zažily únavu, byly špinaví, ale odměnění pocitem z dobře vykonané práce.

No a teď už jen držíme palečky a prosíme všechny pomocníky, aby zrníčka ochraňovali. Déšť aby jim dával pít, sníh aby je přikryl svou peřinou,  a na jaře, aby je slunce nezapomnělo vzbudit.

A na jaře se otevře další kapitola...přes růst, péči, zrání, sklizeň, zpracování, ... 

Takový způsob výuky je za mě krásný příklad toho, jak dětem dát prožít zákonitosti přírody a naší závislost na ní. Ale také námahu při fyzické práci a pocit dobře odvedené práce, když se dílo podaří..

Je také  možností, jak děti učit, že některé procesy prostě potřebují čas. Žijeme ve světě, který miluje zkratkovité myšlení, jednoduché věty a instantní řešení. O to víc je dobré dětem dávat ochutnat, že skutečný život vypadá jinak. Za opravdovými věcmi a hodnotami se skrývá úsilí, práce a vytrvalost.

Podobné myšlenky už jsem sdílela v článku o manuálních pracích. Řekla bych, že díky takovým osobním zkušenostem, na to naše děti jen tak nezapomenou...