Živá řemesla

Třetí třída na waldorfské škole má jedno důležité téma. Jsou jím řemesla. Děti se v rámci této epochy seznamují s tím, co vše dokáží lidé vytvářet rukama. Jak to dělali dřív ještě bez elektřiny a dalších vychytávek (ve starodávnu, řekla by moje cácorka :D) a jak řemeslo vypadá dnes. 

Poznávají celý proces výroby, jaké nástroje k tomu řemeslník potřebuje a jaké jsou jeho finální výrobky. Mluvíme tu o kováři, truhláři, hrnčíři, ševci, švadleně, tkadleně, pekaři, zlatnici, kameníkovi,… Naše děti v rámci epochy s paní učitelkou navštívily řadu skvělých míst a tematických akcí. 

Pokud to jde, mohou si děti některé činnosti i vyzkoušet na vlastní kůži. Naši si třeba vytočili misku z hlíny na hrnčířském kruhu, u brašnáře zkoušeli udělat dírky do pásku kůže, pekli preclíčky, drátovali dárek pro maminky a taky u kováře sledovali, jak při kování odletují jiskry…

Děti v rámci epochy Řemesel také pracují na samostatném úkolu. Každý si vybere jedno řemeslo, které umí někdo v jeho okolí a zpracuje o něm "referát". Vím o dětech, kteří píší o kameníkovi, zlatníkovi, tesařovi, řezníkovi,… a u nás to byla švadlena. Tedy spíš krejčová, která podle svých návrhů vytváří originální kusy oblečení. Moje dobrá přítelkyně Dana Kozáková má už mnoho let svůj oděvní ateliér v Ústí nad Orlicí, odkud pocházím, a souhlasila, že cácorce ukáže vše, co ji bude zajímat. Fotila si uložené látky, střihy, křídy a nůžky, kterými se látky stříhají. Šicí stroj i speciální žehličku. Okukovala pak figurínu, na kterou se hotové šaty nastrojí, aby vynikla jejich krása a našly si tak svého zákazníka. Krásná cesta celým procesem. A tak pak berunka jednoho dne odnesla hotový referát. Dětem bude vyprávět o tom, co viděla, ukáže jim květ bavlníku a dá jim nakopírovaným list pro návrhářky s tím, že si každý může zkusit vytvořit originální šaty podle sebe…

Řemesla se táhnout celým druhým pololetím, jak červená nitka a tak to podporujeme i my rodiče. Sdílíme si tipy na akce a máme naplánovaný společný výlet do Botanicusu v Ostré nad Labem. Znáte to tam? 

Chcete taky vědět, kam třeba jet, pokud chcete svým dětem ukázat řemesla? Protože to má smysl. Obzvlášť pro předškoláky a malé školáky. Tolik potřebují vidět SKUTEČNOU práci, ne jen poslouchat o těch intelektuálních a pro ně NEPŘEDSTAVITELNÝCH. Krásně se o tom dá vyprávět a vyzkoušet třeba tady:

Skanzen Krňovice (dělají krásné programy pro školy)
Muzeum řemesel Letohrad
Botanicus Ostrá nad Labem
a mnoho dalších, regionálně.

Nejlepší je k takovým výletům strhnout Vaši paní učitelku. Škola má totiž šanci zamluvit si leckde tematický program zaměřený na řemesla. Naše pardubická třída byla takto organizovaně třeba v:
- Babiččin dvoreček Licibořice 
- Městské muzeum Hlinsko 

Ve waldorfské škole jsou děti obecně vedeny k tomu, být v kontaktu se svým tělem, umět tvořit rukama a vnímat hodnotu vyrobených věcí. Od první třídy mají "ručky" (hodiny "ručních prací") v kterých tkají, pletou a třeba háčkují. Je to pro ně často výzva, učí se od nuly a musí na dané věci pracovat dlouhé hodiny. Rozvíjí si při tom svou trpělivost, vytrvalost i jemnou motoriku. Zvládnutí těchto manuálních činností se pak projevuje i při mentální práci. Hbité prsty, pružné myšlení. A jako bonus ten pocit uspokojení po dokončení nějaké konkrétní věci... To chce zažít každý.
Psala jsem o tom třeba TADY.

Rukodělné činnosti prostě mají smysl a je hezké, když to vědí už i děti. A řemeslo je skutečnou prací s reálnými produkty.  Naštěstí i v téhle době je řada skvělých lidí, kteří se svému řemeslu s láskou věnují. Jejich výrobky jsou pak cítit člověčinou. Mají příběh a jsou osobní.

A já chci, aby moje děti věděly, že i takhle funguje svět...