Můj příběh

Jmenuji se Renata Maixnerová a jsem spokojená máma čtvrťačky na waldorfské škole - mé milé waldorfinky. Sdílím s ní školní život a nechávám ho ovlivňovat ten náš, rodinný.

Rytmus a přístup waldorfské pedagogiky nám naprosto vyhovuje, rozumíme mu, víme, co můžeme čekat a taky to, co očekávat nemůžeme... Během času jsem se naučila vnímat pozadí některých aktivit, skryté souvislosti, které waldorfskému přístupu dávají jeho výraz a ducha. A to mi dává jistotu a klid, že vím, kam waldorfská cesta mou dceru povede.

Jsem podstatou duchovní člověk, hledám a nacházím souvislosti v tom, co se děje okolo mě i ve mně. Waldorf mě už dávno přitahoval svou filosofií a duchovním přesahem. Protože jsem ale bydlela mimo místa, kde jsou waldorfské školy a vlastní děti ve školním věku jsem ještě neměla, byl to tehdy zájem spíš platonický.

Čas šel dál a já na své cestě také. S narozením dcery jsem otázky výchovy, přístupu a vzdělávání znovu otevřela. V batolecím věku jsem s oblibou sledovala různé směry - hodně se mi líbilo Montessori a vedení k samostatnosti, respektující přístup a waldorf se svými tajemstvími a rituály.

Když dcera dozrála do věku, kdy už jsme vybírali základní školu, měla jsem už trochu zralejší optiku a zvažovala všechny možnosti - klasika, jiná alternativa, právě waldorfská škola...? Plusy a mínusy.
Co je to pravé - právě pro moji dceru?
Má své silné a slabé stránky - kde jí to bude nejvíc sedět?
Kde to pro ni bude podnětné a podporující?
Co nejlépe doplní cestu, kterou máme nastavenou doma?

Váhala jsem nad tím dát dceru na jinou (čitelnější nebo, tak nějak, předvídatelnější) školu a doma co nejvíc zařadit prvky ve waldorfském duchu. Anebo to risknout a dát ji přímo na waldorfskou školu, ačkoli v tom bude velká dávka nejistoty. Však kdo ví, jak to v praxi probíhá? Co je ve skutečnosti "waldorfský přístup"?

Kde najít odpovědi? Jak se v tom vyznat? Hledala jsem někoho, kdo to žije. Kdo děti na waldorfské škole má, nebo měl a je ochotný se podělit. Protože jsem byla z jiného města, neznala jsem bohužel ani nikoho z komunity naší stávající školy. A tak se dalo vycházet jen z knih a článků.

Mnoho zkušených a učených o waldorfské pedagogice píše. Ale ne vždy se tomu ale dá rozumět. Sám zakladatel Rudolf Steiner píše jazykem, který mně nesedí.
Waldorfská fóra jsem vnímala jako příliš obecná - na konkrétní otázku jen obecné odpovědi, nebo odvolávky na vyprodanou literaturu... :D
"Maminkovské sdílecí skupiny" se hemžily pomluvami, předpojatostí, dohady a předpoklady. Většinou v souvislosti s tím, že waldorf je údajně pro postižené děti a svoje by tam dotyčná určitě nedala...
Knížek je celkově málo a občas to vypadá, že je nutné studovat filozofii nebo tedy antroposofii, aby člověk pochopil, co čeká jeho dítě ve škole :D

Zpětně je to legrace, ale v tu chvíli mi z toho bylo smutno a nevěděla jsem si rady. Jen díky přednáškám na naší škole a vstřícnému přístupu učitelů a pana ředitele jsem alespoň pocitově získala jistotu a přihlášku na waldorfskou školu jsem nakonec podala.

A dobře jsem udělala. Ten pocit se naštěstí potvrdil a ukazuje se, že dceři waldorfský přístup velmi vyhovuje. Cácorka mi roste a zraje před očima. A spokojená jsem i já.

Ono - ne nadarmo se říká, že waldorfská škola je pro každé dítě, ale ne pro každého rodiče. Setkávala jsem se s mnoha předsudky a přiznávám, že i vlastními. Jako rodič musím akceptovat metody a cesty, které waldorfská pedagogika využívá. A především se vyvarovat srovnávání s dětmi nebo postupy na běžných školách. To je na zvláštní článek...

I pro vlastní jistotu jsem začala studovat dostupnou literaturu, zahraniční weby, chodila na různé přednášky s tématikou waldorfského školství a také dalších alternativních pedagogických směrů. Srovnala si rozdíly a benefity právě waldorfského přístupu. Nyní, ve čtvrté třídě, jdeme dál a stále se učíme.

Waldorfu jsme otevřeli dveře i k nám domů, a tak jsme díky konkrétním praktickým aktivitám obohatili náš rodinný rytmus. Více tvoříme, sníme a vyprávíme si, muzicírujeme, vědomě prožíváme různá období a vytváříme se vlastní rituály, díky kterým život dostává nový rozměr. A to mi dává smysl.

A tak pokud uvažujete o waldorfské škole pro svoje dítě, nebo ho tam už máte - můžete nahlédnout k nám - do běžné praxe našich dní. Do výuky, výsledků, oslav, ale také obav a zklamání. Dozvíte si i něco o filozofickém pozadí, na kterém waldorfský přístup stojí. Mými slovy, obyčejně, srozumitelně.

• Tak abyste mohli díky našemu příběhu vidět to, co můžete čekat.
• Abyste v případě návštěvy ve škole dokázali klást správné otázky a ujasnili si svá očekávání.
• Nebo abyste mohli srovnat, jestli to ve vaší waldorfské škole funguje podobně.

A pokud jste aktivním rodičem, který waldorfský přístup pouze oťukává a snad ani nemá ambici (anebo možnost) mít na waldorfské škole své dítě, i tak... směle vstupte. A třeba zjistíte, že některé věci jsou fajn a mohly by se zabydlet i u Vás doma 😉